2012 - Richard Drury: úvodní slovo k výstavě v Mníšku pod Brdy

Podle staré pověsti strávila Maří Magdaléna posledních třicet let svého života v ústraní v jeskyni nacházející se v horách Sainte-Baume mezi městy Marseille a Toulon v jižní Francii. Grotto, kde Maří Magdaléna měla žít v poustevnické kontemplaci, převytvořil ke konci sedmnáctého století slavný barokní architekt Kryštof Dientzenhofer zde na Skalce nad Mníškem pod Brdy. I když kostel již neslouží jako formální sakrální prostor, obnovil se duševně jako podnětné prostředí pro výstavy současných projevů výtvarného umění. Dnes vstupuje do dialogu s kontemplačním prostorem kostela výtvarnice Jitka Štenclová, jejíž tvorba je schopná odkrývat a znázorňovat struktury, proměny a pohyby, odehrávající se v lidské mysli, v přírodě a v kosmu. Zákonitosti a proměnlivosti těchto jevů se v autorčině tvorbě vyjadřují především organicky pojatou geometričností. Motivy kruhu, spirály a čtverce tu představují stvoření v jeho prazákladních fyzických podobách, ale i jeho symbolizovaná znamení ve filosofických a duchovních úvahách člověka. Ve vizuální řeči Jitky Štenclové tak nacházíme stálou souhru mezi intuicí a rozumem, mezi individuálním a univerzálním. Průzračnost, prostupnost, světelná barevnost a vrstevnatá dynamičnost jsou nejpříznačnějšími rysy autorčiny umělecké poetiky. Přes poměrně širokou škálu vyjadřovacích prostředků, které ve své kariéře uplatňuje, lze u ní sledovat soustavný přístup odhalování linií a plánů, které spolu vytváří citové, myšlenkové i časové rozměry našeho života. Závažnost autorčina tvůrčího zkoumání se paradoxně projevuje v až hravé lehkosti odrážející její úžas z nekonečného bohatství vjemů, které náš svět poskytuje. Jedinečný prostor kostela Maří Magdaleny kladl na Jitku Štenclovou nároky ne nepodobné těm, které kladl bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích, kde jako členka Výtvarného odboru Umělecké besedy představila velkoformátovou kresbu na výstavě s názvem „Věčná pomíjivost“ v roce 2009. Podobně jako tehdy má i zde zásadní význam symbolická rovina plynutí času a naše místo v něm. Cesta lidského bytí se ukládá ve velkorysých projevech kulturní minulosti, ale i v jemných, dnes již anonymních, stopách ponechaných obyčejnými však lidsky neméně hodnotnými jedinci. Autorka zde koncipovala instalaci na způsob meditační japonské zahrady, kde se můžeme jako diváci těšit z bezprostřední vřelosti její výpovědi, ale kde také najdeme nenucenou výzvu přemýšlet nade vším, co náš smrtelný život přesahuje. Jitka Štenclová nám předkládá krychli, jehlan a sféru jako člověku uchopitelné plastické projevy přírodní a lidské existence. Její nepotlačitelná invence, proměňující například plastovou láhev ve figurálně cítěný symbol nebo povrch podlahy ve frotážovanou reflexi paměti, je právě tou hlubinnou magií, ze které od samého úsvitu civilizace spolu pramení umění i duchovní citlivost. Richard Drury