2005 - Ludmila Kybalová: text pro časopis Ateliér

REMINISTENCE Jílové u Prahy, Regionální muzeum, 5.11.-11.12. 2005 V průběhu posledního desetiletí připravila Jitka Štenclová ( 1952, viz At. Č. 23/92, 23/94, 1/96, 11/97) řadu samostatných výstav v Praze i v dalších českých městech. Po zářijové přehlídce ve Vrchlabí vystavila své obrazy v Jílovém u Prahy. Ti , kdo sledují výtvarnou scénu systematicky, si jistě všimli, že autorka, která si zjednala pozornost a uznání vyhraněným projevem v oblasti textilní tvorby ( kromě jiných úspěchů již v roce 1982, tedy záhy po ukončení studií na VŠUP , získala za svoji monumentální tapiserii významnou cenu na Quadrienále uměleckého řemesla v Erfurtu), se již delší dobu věnuje výhradně malbě a kresbě. Od svého původního oboru se více či méně odklánějí i mnozí její kolegové, nezřídka v reakci na situaci, kdy se „volné" , časově velmi náročné a pracné individuální textilní realizace dostaly na periferii veřejného uplatnění. U Jitky Štenclové však měl tento zásadní obrat hlubší motivaci: ona sama se k obrazu, k dílu utvářenému malířskými prostředky, vlastně konsekventně vrátila. Mohla tak navázat na to co v počátcích její dráhy určil a pedagogickým vedením i sugestivním příkladem své malby posiloval Alois Vitík, její profesor na střední výtvarné škole. Následný čas, jejž naplnila ona poměrně dlouhá textilní „mezihra", nebyl pro autorčino zrání bez užitku. Naopak, Štenclová byla schopna vytěžit ze specifických, ve sféře krajkářských technik obzvláště náročných požadavků na vytrvalou a minuciézní rukodělnou práci, řadu výtvarných, zejména originálních struktivních, „architektonických" konceptů. Ty pak, transformovány barevnou orchestrací, ustaví kompoziční řád a významové zakotvení nejednoho z obrazů, které začala malovat po té, co si vytvořila základní podmínky pro samostatnou tvůrčí aktivitu. Výsledná díla malovaná olejem nebo akrylem a souběžné rozsáhlé cykly kreseb s těmito obrazy svébytně korespondující i jejich malířskou esencí nasycených - od počátku živí a formuje zřetelná spontaneita malířského gesta a dominance barevného živlu. V úhrnu dosavadní tvorby umělkyně lze zajisté rozpoznat několik simultánních „tématických" linií. Každou z nich „přivádí" do obrazu jediná a táž jemná senzibilita, ať žasnutí nad přírodními, krajinářskými, kosmickými úkazy, nebo hluboká empatie s tragickým údělem člověka. Sjednoceny výtvarnou fakturou uvolněného malířského provedení, dosvědčují tyto obrazové evokace a symboly Jitky Štenclové vážnost jejího tvůrčího usilování a nezaměnitelnou hodnotu její výpovědi. Ludmila Kybalová Časopis Ateliér č. 25-26 / 2005