2005 - Ludmila Kybalová text pro časopis SANQUIS

Jitka Štenclová Po studiu malířství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (malba u prof. A. Vitíka, 1972) absolvuje Jitka Štenclová VŠUP v Praze (obor textil) 1977. Poté více než deset let rozvíjí svou kreativitu v oboru tapiserie a krajky, monumentální i komorní, a rovněž v konstruování textilních objektů, a svými výkony zaujme nepřehlédnutelné místo v tomto odvětví výtvarné působnosti. Počátkem90.let se tvůrčí úsilí J. Štenclové obrací k malířství. Výhradně v jeho výrazových prostředcích, které si osvojila druhdy v první etapě svého studia, kotví soustředěná, až vášnivě zaujatá tvorba, jejíž objem se do současnosti pozoruhodně rozrůstá jak obrazy, začasté velkého formátu, malovanými akrylem nebo olejem a početnými cykly kreseb pastelem, uhlem, grafitem. Médium malby a kresby vyhovuje – více než postupy textilní – její potřebě a schopnosti spontánního tvůrčího projevu. Ten se uplatní v nervních kresebných stenogramech a etudách; ten naplní plochu obrazu koloristicky bohatým fluidem, z něhož tryskají reálné tvary i abstraktní znaky. Ať lyricky intonovaná, nebo vypjatě dramatická, je výpověď Jitky Štenclové vždy niternou projekcí skutečností, zážitků a reflexí, které sejí hluboce, někdy povzbudivě, někdy bolestně dotýkají. (Dosvědčují to i názvy jejich obrazů, ať už jejich podnětem bylo poznávání vzdálených krajů (Madeira, Tajuplný ostrov, Fuga, Cesta k rýžovišti, Jižní Afrika, Ze Stolové hory, atd. 2002-2004), nebo úzkosti a radosti, dotýkající se jejich nejbližších (Drama se šťastným koncem /2003/, Zpráva ze Satelitu /2004/ atd.) Ludmila Kybalová (text pro časopis SANQUIS, 2005)