1998 - Jiří Machalický Úvodní slovo k výstavě v Galerii bratří Čapků v Praze

Jitka Štenclová představuje svou malířskou tvorbu posledních let, která rozvíjí její příznačné motivy. K nim patří základní geometrické tvary, ovládající plochu a prostor. V něm se rozehrávají nekonečné příběhy, v nichž hrají významnou roli vztahy tvarů, které se neustále mění a přeskupují. V ostrých úhlech trojhranů je zakleto výrazné napětí - vymezení přesně ohraničeného prostoru vůči nejisté a nedefinovatelné skutečnosti. Čtverec značí dokonalou souměrnost a klid, který nelze porušit vnitřním ani vnějším děním. Kruh symbolizuje absolutní soustředění a přitom pohyb bez jakéhokoliv omezení. V křivkách je zachycena možnost neustálého vývoje přírody, která pořád překvapuje něčím novým a nečekaným a v níž se prolíná působení trvale platných zákonitostí se hrou náhody. Spirála znamená vývoj, stoupání, klesání nebo míjení. Někdy se kompozice uvolňuje a do křivek se promítá neovladatelná energie. Do složité hry barevných tónů vstupuje atmosféra okamžiku, prožitky ze známých krajů, vnitřní svět utvářený v protnutí myšlenek, úvah a smyslových zkušeností. Významnou úlohu hraje světlo, symbolizující nekonečnost vesmíru, nevyčerpatelnost a hloubku myšlenek, které prorůstají časem a každým okamžikem získávají novou podobu. Někdy z obrazů i kreseb, které se k nim vážou, vyzařuje napětí, jež se může kdykoliv uvolnit. Jindy jsou prvky zřetelně vymezené a vyvážené, aniž by docházelo ke střetávání protichůdných sil. Mnohé obrazy charakterizuje harmonie, v níž vzniká rovnováha linií, tvarů, barev a světel. V tvorbě Jitky Štenclové se odráží viděná skutečnost přetvářená příznačným způsobem vidění světa, v němž všechny prvky spolu souvisejí a tvoří organický celek. Jasně členěný prostor je doplněn různorodými strukturami, do nichž se promítá proměnlivost reality. Projev Jitky Štenclové navazuje na tradiční hodnoty našeho umění a také na experimentální tendence přinášející stále nové možnosti. V některých obrazech je soustředěna tíže osudu, prostupování dějů, které se popírají nebo se vzájemně podporují a znásobuje se jejich účinek. V obrazech z poslední doby dochází k rovnováze mezi dramatičností dějů a harmonickou skladbou prvků, mezi přesností a volností, odkazem tradic i současným způsobem vidění. Výstava ukazuje rozmanitost autorčiných prostředků a přitom charakteristický rukopis, který svou bohatostí dává neustále možnost dalšího vývoje. Jiří Machalický Úvodní slovo na zahájení výstavy Jitky Štenclové 15.12.1998 v Galerii bratří Čapků v Praze